Volební právo bychom neměli mít automaticky

      Dnes jsem měl možnost zaposlouchat se do hovoru mladíka (věk něco ke třiceti) a postarší dámy, která si k němu přisedla při cestě vlakem. Byl to na první pohled takový ten typ, co se s každým dá okamžitě do řeči – to patrně vyhovovalo i dotyčné spolucestující, a tak brzy začali propírat všemožná témata.

      Zpočátku to vypadalo jako nevinná společenská konverzace – od  toho, zda je lepší sedět ve směru jízdy, nebo proti, se ale postupně dostali k tomu, jak je teď na světě všechno špatně, že se vůbec nedá cestovat, že ty vlaky mají pořád nehody, letadla neustále padají. A jak onen mladík pokračoval: „Co teprve ti piráti… jak přepadávají lodi… odkud že to vlastně jsou? Jo, z toho So…, ne vlastně jsou to Ukrajinci. Jo, myslím ty ukrajinské piráty, jak teď unesli tu loď. Ikdyž někde jsem četl, že to byli Japonci.“

      V tu chvíli jsem měl vážně co dělat, abych svůj názor na jeho přehled vyjádřil pouhým lehce znatelným úsměvem. Mírně mi to připomnělo jednu slečnu s podobnou úrovní znalostí, kterou jsem zaslechl před několika dny, když své kamarádce vyprávěla, jak si teď našla nového přítele, který: „Je z Izraele, ale neboj, není to muslim.“ Proč by proboha měl někdo potřebu někoho upozorňovat na to, že Izrael není muslimská země – jedině snad proto, že by v této otázce donedávna sám neměl jasno.

      A teď si představte, že tito lidé mají volební právo, tedy možnost nepřímo ovlivňovat politiku našeho státu a s trochou nadsázky i osud jiných zemí (vezmeme-li v úvahu naši zodpovědnost vůči partnerům v organizaci NATO nebo právě probíhající předsednictví Evropské unie). Ba co více, volební právo těchto lidí, lidí s nulovým všeobecným přehledem, má dokonce stejnou váhu jako volební právo lidí, kterým není lhostejné dění okolo nich.

      Je to podobné jako s lidmi, kteří žijí v přesvědčení, že „lidé s nadměrnými příjmy“ platí nízké daně, přitom sami nikdy nesedli s kalkulačkou k sazbám daní a dalších povinných odvodů a nepokusili se porovnat svůj příjem s příjmem dejme tomu o řád vyšším. Možná by zjistili, že pokud by chtěli platit stejně „nízké“ daně, pravděpodobně by každý měsíc odeslali na účty finančního úřadu, správy sociálního a zabezpečení a dalších institucí celý plat a ještě by si museli půjčit. (A to beru v úvahu jen přímé daně.) Je jen škoda, že většina z těchto Jánošíků má potíže s počítáním s procenty.

      Překvapivě také hlas těchto našich spoluobčanů má stejnou váhu jako hlas ostatních, kteří měsíčně odvedou státu částky přesahující hodnotu 10 000 Kč.

      Občas mám vážně pocit, že volební právo bychom si měli zasloužit, a ne ho jednoduše dostat po dosažení věkové hranice.