Příspěvky
Opět o kousek blíže k přímé volbě prezidenta
>> sobota 9. února 2008
Minulé dva dny dostali občané České republiky zase jednou příležitost sledovat v přímém přenosu nekonečný příběh volby prezidenta. Tragikomedie, která se na Pražském hradě odehrávala, je dalším důkazem selhání demokracie v podání představitelů našeho státu.
Jediným pozitivem vyplývajícím z výsledku první volby prezidenta, je skutečnost, že opět vyvstane do popředí otázka přímé volby prezidenta. Pokud byl do 8. 2. 2008 někdo ohledně tohoto zásahu do ústavy na pochybách, věřím, že dnes má zcela jiný názor. Rozumné delegování pravomocí má „blahodárné“ účinky v managementu, tak proč by nemělo fungovat v politice. A proč by se směrem k lidem nemohla přenést další důležitá rozhodování? Vezměme si takové Estonsko, které díky liberálnímu přístupu Marta Laara došlo až k volbám online. Umožnění elektronických voleb by sice znamenalo vysoké počáteční náklady, ale na druhou stranu by občané dostali k dispozici možnost častěji rozhodovat v e-referendech o klíčových záležitostech. Pro nás je to sice jen hudba budoucnosti, ale především v otázce přímé volby prezidenta je u nás nutné kout, dokud je železo žhavé, a ne zamést problém pod koberec a vyčkávat do příští volby!
Přinejmenším bychom se vyhnuli ostudě, kterou přináší nekonečné a nedůstojné handrkování místních politiků. Demokratická volba není o tom, že si každý druhý přijde se svými pravidly, překroutí tradiční postupy a bude absolutně odmítat řešení těch druhých. Rozložení politických sil u nás nahrává patovým situacím, takže má určitě cenu bojovat o každý jediný hlas, který je možné získat navíc. Ale rozhodně není nutné předvádět to, co předvádí pan Jiří Paroubek. Sám si je vědom toho, že jeho kandidát nemá šanci zvítězit, a proto opět kydá špínu na ostatní, zdržuje a hraje o čas. Je zřejmé, že pan Paroubek s diagnózou nedostatku morálního a politického kreditu nemá žádná pozitiva, která by vyzdvihl u sebe a svých kolegů, proto se snaží alespoň vykonstruovat a prezentovat negativa svých nepřátel. Pane Paroubku, mám pro vás jednu radu do života: Naučte se už konečně prohrávat, budete to v budoucnu potřebovat!
