Příspěvky
Komentáře
„Co si dáš k snídaní? Můžeš dostat buď rohlík se salámem, nebo vánočku s máslem.“
„Dal bych si dva rohlíky se salámem a pak se dojím tou vánočkou.“
„Všimni si toho BUĎ-NEBO, to je poměr vylučovací, takže rozhodně nemůžeš mít oboje.“
...a nakonec jsem stejně snídal chleba s taveňákem.
Bez ohledu na to, kdy budou volby, zkuste si vzít k srdci následující řádky.
Už jsme tady měli 41 let vlády komunistů, 20 let střídavé vlády občanských demokratů a socialistů... všichni víme, že ani jedna z těchto stran nemá většině lidí co nabídnout (a ještě méně toho po získání křesel zrealizuje). Přesto se mnozí z nás chystají dát jim svůj hlas znovu – většina z nich ze strachu, že případný hlas malým stranám by „vyzněl do prázdna“. Měli bychom ale myslet na to, jak takové rozhodnutí ospravedlníme před našimi dětmi, až se nás budou ptát, proč jsme s tím nepořádkem nic neudělali. Možná se někteří z nás ptali podobně svých otců a dědů, proč nic neudělali v roce 1938 nebo 1968. Jejich argumentem byl většinou strach. My se nemáme čeho bát – to nejhorší, co se nám může stát, bude, že do poslanecké sněmovny opět usednou stejní lidé... jen se mírně změní rozložení sil. Nebojme se a dejme šanci alternativním stranám!
Read more...Poptávka po špercích v poslední době rapidně klesla. Italští výrobci hlásí pokles poptávky o 30–50 %. Nedá se říci, že by tento projev recese byl neočekávaný. Jak je známo, úměrně s klesajícími příjmy klesá také zájem o luxusní zboží a lidé se snaží vyhledávat jeho levnější substituty. Namísto zmíněných šperků kupujeme bižuterii (ta česká nyní mimochodem opět zažívá zlaté časy), namísto kvalitního masa kupujeme náhražky překypující bramborovým škrobem, návštěvy kina nahrazujeme stahováním filmů...
Tento stav však zcela jistě vytváří příležitost pro všechny, kteří se donedávna snažili konkurovat výrobcům luxusního zboží různými alternativami. Pokud dokáží zákazníky oslovit levnějším zbožím s podobnou kvalitou, mohou uspět, přestože momentálně nemají trumfy představované zvučnými značkami.
Ani spotřebitelům nemusí být tento efekt krize na škodu – vezměme si například takovou plastickou chirurgii. Nedostatek finančních prostředků brání mnoha ženám ve vylepšení poprsí a dalších částí těla, šrotovné na silikon je také v nedohlednu, a tak my muži nebudeme muset ztrácet čas s odlišováním těch „pravých“ od „falešných“.
Read more...Nedávno jsem potřeboval udělat mezi lidmi jednoduchý průzkum. Přemýšlel jsem, jak to udělat co nejefektivněji (a hlavně s nejmenším úsilím), a pak jsem si v online sadě kancelářských aplikací Dokumenty Google všimnul možnosti vytvoření formuláře a jeho publikování online (Nový -> Formulář).
Po vytvoření několika otázek a popisu stačilo změnit motiv na něco přívětivějšího než výchozí strohá tabulka, uložit formulář a zkopírovat odkaz na formulář z dolní části stránky.
Fajn, dotazník byl na světě, teď už ho jen nějak rozdistribuovat. Nechtělo se mi otravovat známé spamem v mailech, a tak jsem přikročil k variantě spamu ve zprávách na Quizbooku, ...ehm Facebooku, kde jsou uživatelé zvyklí na ledacos, a tak by na žádost o vyplnění dotazníku (zvláště od někoho ze svých známých) nemuseli reagovat negativně.
Vytvořil jsem dotazník pro průzkum „Senioři ve vašem okolí“ a postupně ho rozeslal zhruba stovce přátel na Facebooku. Je mi jasné, že je to relativně malá skupina, ale pro mou potřebu je to dostačující. Navíc můžete přátele poprosit, aby zprávu předali dál, nebo ji vystavit přímo na Facebooku.
Hlavní výhodou formulářů ve službě Dokumenty Google je především rychlost, s jakou je lze vytvořit, a také skutečnost, že všechny výsledky jsou shromažďovány v reálném čase a na jednom místě, tedy v tabulce, kterou lze použít k dalšímu statistickému zpracování výsledků například v aplikaci Excel. Pokud se spokojíte s výchozími grafy, které vytvoří přímo služba Dokumenty Google, není ani nutné nic exportovat.
Během víkendu a jednoho pracovního dne od publikování se mi nashromáždilo něco málo přes šedesát odpovědí (vzhledem k povaze dotazníku může jeden uživatel odpovídat několikrát). Zatím čekám na další výsledky a zvažuji další možnosti distribuce dotazníku. Po dosažení šedesáti odpovědí jsem přidal odkazy na své weby, tak se mi snad do konce týdne povede pokořit stovku odpovědí.
Suma sumárum není tato amatérská varianta provedení průzkumu špatná pro ověření jednoduchých hypotéz v malé skupině dotazovaných. Určitě je spousta možností, jak dotazník rozšířit mezi lidi - již zmíněné vystavení na webu, využití vlastního mailing listu uživatelů nebo vložení dotazníku pomocí iframu přímo do webové stránky. Pokud vás napadají další možnosti, dejte vědět prostřednictvím komentářů.
Read more...Když před nedávnem vstupovaly na trh první z netbooků, zřejmě ani sami výrobci neočekávali, jaký boom zažijí. Sám jsem se netbookům dost dlouho vyhýbal – argumentoval jsem především tím, že 7–10palcový displej je příliš malý na to, aby se na něm dalo pracovat, a na druhou stranu je netbook v porovnání s PDA příliš velký na to, aby ho člověk nosil s sebou úplně všude. Jednoduše jsem si nedokázal představit, že by se efektivita práce na netbooku dokázala přiblížit 15palcovém notebooku.
Pak jsem ale kolem sebe viděl stále více a více spokojených uživatelů netbooků. Vzhledem k tomu, že dojíždím relativně dlouho do kanceláře a rád bych ten čas využil efektivněji než dospáváním, začal jsem se nakonec poohlížet po nějaké z těch malých potvůrek.
Měl jsem dva základní požadavky: dostatečně velký displej a velkou výdrž baterie. Po krátkém, ale o to intenzivnějším brouzdání, zvítězil Asus Eee PC 1000H, který se svým desetipalcovým displejem patří k „největším z nejmenších“.
Hlavní devizou tohoto modelu je dlouhá výdrž baterie – ze zkušenosti mohu potvrdit, že při běžné kancelářské práci bez připojení k Wi-Fi není problém dostat se k šesti hodinám.
Z uživatelského pohledu oceňuji velikost tlačítek (92 % velikosti klasických kláves), která umožňuje pohodlné rozložení prstů, aniž by uživatel nechtěně zmáčknul dvě klávesy najednou. Sám bych však upřednostnil jiné provedení kláves Shift, které jsou příliš úzké a nepříliš dobře umístěné. Mohu potvrdit i komentáře mnoha jiných uživatelů týkající se příliš velké citlivosti klávesnice. V mém případě často stačí jen položit prst na Enter a už dojde ke stisknutí (aniž bych klávesu úplně domáčknul).
Pokud podobně jako donedávna já trpíte nedůvěrou v titěrné displeje netbooků, model 1000H vás mile překvapí. Displej s uhlopříčkou 10 " a rozlišením 1024 × 600 poskytuje dostatek prostoru pro pohodlné zobrazení většiny webových stránek bez nutnosti scrollování do stran.
Díky nízké hmotnosti (1,45 kg) a obalu dodávanému spolu s netbookem není problém brát netbook téměř všude s sebou - sám s sebou stejně všude nosím menší batoh s knihou, doklady a dalšími věcmi a nějaké to kilčo navíc se v něm ztratí. Horní víko se navíc tváří relativně odolně, takže není třeba se strachovat, že vám další předměty netbook poškodí.
Po čtvrt roce téměř každodenního používání v terénu mohu říci, že pro mě byl Asus Eee PC 1000H tou správnou volbou. Pokud se právě teď rozhodujete pro koupi netbooku, rozhodně bych se poohlédnul po variantě 1000HE, která má mimo větší kapacity baterie také lepší rozložení klávesnice (především klávesy Shift, o kterých jsem se zmiňoval výše).
Parametry
Procesor: Intel Atom 1,6 GHz
Operační paměť: 1024 MB (DDR2, 667 MHz)
Velikost pevného disku: 160 GB
Grafická karta: Intel GMA 950
Obrazovka: WSVGA, 1024 × 600
Optická mechanika: není vybaven
Připojení: LAN, Wi-Fi, Bluetooth, USB
Další příslušenství: Integrovaná kamera
Výdrž baterie: až 7 hodin
Hmotnost: 1,45 kg
Systém pro prodej internetových odkazů backlinks.com se v našich luzích a hájích netěší příliš valné pověsti - kdo na něm vydělal, raději mlčí ze strachu před závistivci, kteří by ho napráskali Googlu, a kdo prodělal (přišel o ranky), nemá potřebu vyjadřovat se o backlinks.com nikterak slušně.
Sám jsem dlouho váhal, zda to zkusit. Nakonec jsem si řekl, že není příliš co ztratit, a postupně jsem od ledna letošního roku kód backlinks.com přidal na pět ze svých webů (Page ranky 4, 3, 3, 2, 1). Jediné potíže jsem zaznamenal u webu s nejvyšším page rankem - po několika dnech klesl rank na nulu, ve strachu jsem tedy kód odstranil a čekal, co bude dál. Netrvalo to dlouho a rank se vrátil k původní hodnotě 4.
Hned 1. února dorazila první výplata 5 $, s postupným prodejem linků částka rostla, a tak přibližně po čtvrt roce činí hodnota aktuálně prodaných linků více než 50 $. Jasně, není to částka, kvůli které by člověk mohl přestat chodit do práce, ale na cestě ji nenajdete, a pokud stejně jako já holdujete pěnivému moku, představuje to pro vás 40-50 orosených půllitrů měsíčně zcela grátis.
Aktuální vývoj na mých webech je následující - z důvodu přechodu na novou doménu a přesměrování jsem původní web s nejvyšším rankem ze systému odstranil (zatím čekám na aktualizaci ranků), takže aktuálně po aprílové aktualizaci ranků, kdy jeden ze zbývajících webů porostl (překvapivě nic nespadlo) ze tří na čtyři, mám v systému čtyři weby (PR 4, 3, 2, 1) a odkazy se stále prodávají.
Hlavní výhodou backlinks.com (kromě pravidelné platby přímo na PayPal) je skutečnost, že pokud jsou inzerenti spokojení, prodané odkazy zůstávájí na webech na dobu neurčitou, tedy několik měsíců. Sám mám na webech některé odkazy od samého začátku.
Dále systém ocení především uživatelé s větším počtem webů s nižšími ranky - zpětné odkazy můžete prodávat klidně s page rankem 1 (po 0,5 $).
A na závěr ještě aktuální ceník backlinks.com:
PageRank (PR) 1 homepage $.50 , subpage $.50
PageRank (PR) 2 homepage $1 , subpage $1
PageRank (PR) 3 homepage $2 , subpage $1.50
PageRank (PR) 4 homepage $3 , subpage $2
PageRank (PR) 5 homepage $4.50 , subpage $3.50
PageRank (PR) 6 homepage $12.50 , subpage $10
PageRank (PR) 7 homepage $30 , subpage $25
PageRank (PR) 8 homepage $75 , subpage $50
Dnes jsem měl možnost zaposlouchat se do hovoru mladíka (věk něco ke třiceti) a postarší dámy, která si k němu přisedla při cestě vlakem. Byl to na první pohled takový ten typ, co se s každým dá okamžitě do řeči – to patrně vyhovovalo i dotyčné spolucestující, a tak brzy začali propírat všemožná témata.
Zpočátku to vypadalo jako nevinná společenská konverzace – od toho, zda je lepší sedět ve směru jízdy, nebo proti, se ale postupně dostali k tomu, jak je teď na světě všechno špatně, že se vůbec nedá cestovat, že ty vlaky mají pořád nehody, letadla neustále padají. A jak onen mladík pokračoval: „Co teprve ti piráti… jak přepadávají lodi… odkud že to vlastně jsou? Jo, z toho So…, ne vlastně jsou to Ukrajinci. Jo, myslím ty ukrajinské piráty, jak teď unesli tu loď. Ikdyž někde jsem četl, že to byli Japonci.“
V tu chvíli jsem měl vážně co dělat, abych svůj názor na jeho přehled vyjádřil pouhým lehce znatelným úsměvem. Mírně mi to připomnělo jednu slečnu s podobnou úrovní znalostí, kterou jsem zaslechl před několika dny, když své kamarádce vyprávěla, jak si teď našla nového přítele, který: „Je z Izraele, ale neboj, není to muslim.“ Proč by proboha měl někdo potřebu někoho upozorňovat na to, že Izrael není muslimská země – jedině snad proto, že by v této otázce donedávna sám neměl jasno.
A teď si představte, že tito lidé mají volební právo, tedy možnost nepřímo ovlivňovat politiku našeho státu a s trochou nadsázky i osud jiných zemí (vezmeme-li v úvahu naši zodpovědnost vůči partnerům v organizaci NATO nebo právě probíhající předsednictví Evropské unie). Ba co více, volební právo těchto lidí, lidí s nulovým všeobecným přehledem, má dokonce stejnou váhu jako volební právo lidí, kterým není lhostejné dění okolo nich.
Je to podobné jako s lidmi, kteří žijí v přesvědčení, že „lidé s nadměrnými příjmy“ platí nízké daně, přitom sami nikdy nesedli s kalkulačkou k sazbám daní a dalších povinných odvodů a nepokusili se porovnat svůj příjem s příjmem dejme tomu o řád vyšším. Možná by zjistili, že pokud by chtěli platit stejně „nízké“ daně, pravděpodobně by každý měsíc odeslali na účty finančního úřadu, správy sociálního a zabezpečení a dalších institucí celý plat a ještě by si museli půjčit. (A to beru v úvahu jen přímé daně.) Je jen škoda, že většina z těchto Jánošíků má potíže s počítáním s procenty.
Překvapivě také hlas těchto našich spoluobčanů má stejnou váhu jako hlas ostatních, kteří měsíčně odvedou státu částky přesahující hodnotu 10 000 Kč.
Občas mám vážně pocit, že volební právo bychom si měli zasloužit, a ne ho jednoduše dostat po dosažení věkové hranice.
Read more...Určitě si vzpomenete na nedávný návrh zpoplatnit igelitové tašky, kterými nás obdarovávají supermarkety. Onehdá s ním přišel zelený ministr Martin Bursík, který zřejmě v době krize, kdy část jeho úhlavních nepřátel v podobě fabrik zamořujících ovzduší postupně zkrachovala, nemá nic důležitějšího na práci.
Osobně proti takovému návrhu nic nemám. Jen mi přijde, že z nás lidí dělá tak trochu blbce. Kolik z nás takovou igelitku použije opravdu jen jednou – na odnos nákupu – a pak ji vyhodí? Podle mého názoru takových lidí nebude příliš. Bezplatná taška většinou dokáže posloužit minimálně ještě jako pytel na odpadky, který bychom si stejně jinak museli koupit, takže zpoplatnění igelitek zákazníky nejspíš od jejich zakoupení neodradí.
Nestačilo by tedy tašky jen povinně označit doporučením, abychom je použili ještě nějak jinak? Takhle to totiž zavání buzerací jak zákazníků, tak obchodníků.
Read more...V posledních měsících začínám mít při brouzdání na webu stále intenzivnější pocit, že něco není v pořádku. Když člověk dříve něco hledal, stačilo jednoduše zadat do Googlu správnou kombinaci klíčových slov a relevantní výsledek na vás vykoukl někde zhruba mezi prvními pěti odkazy.
Jenže mezitím posílily snahy budovatelů MFA, takže si při vyhledávání můžete být téměř jistí, že první stránku výsledků obsadí SEO šum, tedy víceméně recykláty hodnotných webů uměle vyhnané na přední pozice. Na většině takových webů nenajdete nic jiného než šikovně vykopírované texty z Wikipedie obložené bannery a textovými odkazy. Nutnost probírat se těmito výsledky by se dala přirovnat ztrátě času při procházení nevyžádané pošty ve schránkách.
Tohle vše je jen takový můj povzdech nad směrem, kterým se Internet poslední dobou ubírá. Možná tomu všemu jednou učiní přítrž inzerenti, pro které stejně odkazy z takových webů nemají žádný význam (to je poslední dobou vidět i na klesajících cenách za proklik v systému Adsense). Další možností by mohlo být hodnocení relevance výsledků samotnými uživateli (hmm… ale už teď si dokážu představit ty armády najatých hodnotících uživatelů…). Zatím musíme zatnout zuby a trpělivě se tím vším probírat.
Read more...Hledal jsem nejjednodušší způsob, jak umístit reklamu Adsense a odkazy na linkovací služby do článku publikovaného pomocí CMS Joomla. Neměl jsem náladu na instalaci žádných modůlu, jednoduše jsem potřeboval reklamní jednotku a odkazy umístit natvrdo jen a pouze do článku.
Pro mě ideálním řešením je vložení odkazů přímo do tohoto souboru: www.example.com/components/com_content/views/article/tmpl/default.php
Konkrétně například jednotku Adsense přímo za následující část kódu:
<?php echo JHTML::_('date', $this->article->created, JText::_('DATE_FORMAT_LC2')) ?>
</td>
</tr>
(Nejlépe do samostatné buňky tabulky – <tr><td> kód jednotky Adsense </td></tr>)
Podobně můžete přímo k článku umístit odkazy na linkovací služby, jako je www.linkuj.cz nebo například vybrali.sme.sk. Stačí „tlačítka“ nebo odkazy poskytnuté těmito stránkami vložit na konec článku, před následující část kódu:
<span class="article_separator"> </span>
<?php echo $this->article->event->afterDisplayContent; ?>
Ukázku najdete na serveru Válečník, v článku Tkanina z nanovláken dokáže reprodukovat zvuky
Chápu, že to není čisté řešení, pro mnohé to ale může být nejschůdnější a dostačující.
Read more...
© Blogger templates Sunset by Ourblogtemplates.com 2008
Back to TOP
